Nám se nelení, Vám se zelení...     ...od roku 1924 

pro velkoodběratele
734 328 968
konifery@konifery.cz

zahradní centrum

Jabloně

Díky příznivým klimatickým podmínkám jsou jabloně nejoblíbenějším a nejpoužívanějším ovocným druhem u nás. Sortiment jabloní nabízí široký výběr pěstovaných odrůd až do nadmořské výšky 600 m.

Pěstování jabloní v prvé řadě musí vyhovovat požadavkům dané odrůdy. Upřednostňují lehčí až středně těžké vlhké půdy s dostatečnou hloubkou (max. do 1,2 m). Ideální pH v rozmezí hodnot 6 až 7. Pro pěstování jsou zcela nevhodné mrazové kotliny a severní svahy.

Plodem jsou ‚jablka‘, které posilují imunitní systém, krevní oběh, srdce, cévy a stabilizují hladinu cukru v krvi. Nejhodnotnější částí jablka je slupka, jež obsahuje Fe, P, K, Mg, Ca, vitamín C, karoten, nenasycené mastné kyseliny i vlákninu.

Sklizňová zralost nastává tehdy, pokud lze jablko lehce odtrhnout od větvičky, protože špatné načasování doby sklizně může znehodnotit i samotné plody př. scvrknutí, hnědnutí slupky či výrazná změna chuti. Naopak konzumní zralost je termín označující nejvhodnější dobu ke konzumaci.

Nejšetrnější postup sklizně stromu je odzdola nahoru a od periférie koruny ke středu. Pro uskladnění je nejlépe využít místo ve sklepě při teplotách mezi 2-5°C a relativní vlhkosti vzduchu 90%.

Výchovný řez korun jabloní po výsadbě se provádí řezem terminálu na ½, u  bočních větví ještě o ⅓ níže. V dalších letech dotvarováváme hlavní (kosterní) větve a prosvětlujeme korunu. 

Hrušně

Hrušeň má široce kuželovitou korunu, proto vyžaduje na rozdíl od jabloní větší prostor. Jsou vhodné do teplých a středních poloh. Daří se jim na záhřevných, hlubokých, hlinitých a živinami dobře zásobených půdách, s pH 6 až 7. Nevhodné jsou půdy vápenité a zamokřené. V oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí mohou trpět strupovitostí. Už po slabším namrznutí dřeva se na stromech vytvářejí vlky, které se odstraňují zjara při základním řezu nebo začátkem léta. Velmi dobře snáší i hluboké zmlazení.

V závislosti na odrůdě kvete v průběhu IV. a V. Začíná plodit zhruba 3-4 roky po výsadbě a plodí dalších 15-25 let. Plodem jsou malvice ‚hrušky‘, které jsou hned po jablkách zřejmě druhým nejrozšířenějším druhem jádrového ovoce. Mají sice méně vitamínů, obsahují ale více cukrů a minerálních látek. Na výběr máme odrůdy s plody různých tvarů, barev i chutí.

Třešně

Vyžadují teplé polohy do 350 m n. m., hluboké, lehčí i propustné, ale ne příliš suché půdy. Velmi špatně snáší vysokou hladinu spodní vody. Upřednostňují rovinaté polohy a chráněná stanoviště s JZ, J a JV svahy.

Náchylné na poškození mrazem a citlivé na dobu provedení řezu. Zcela nevhodná doba k řezu třešní je od konce podzimu a v zimě. Udržovací řez se omezuje na 2 až 3leté intervaly. Příliš hluboký řež třešně nesnáší dobře a ostrý úhel nasazení postranních výhonů na kosterní větve podporuje vylamování a výskyt klejotoku.

Pomologie dělí třešně dle konzistence dužniny na srdcovky (měkká), polochrupky (polotuhá) a chrupky (tuhá).  

Višně

Vyhovují jim nejlépe hlinitopísčité půdy. Mají vysokou toleranci k pH, upřednostňují více Ca. Nesnáší půdy příliš těžké a zamokřené. Oproti třešním více mrazuvzdorné. Náchylné na moniliový úžeh (spála), která se projevuje usycháním a opadem listů, proto se doporučuje odstranění napadených větví a mumifikovaých plodů.

Višně kvetou v IV. a V. Plodem je červená až černá kulatá peckovice.

Na udržovací řez mají podstatně vyšší nároky než třešně, provádí se jen v jen v případě, pokud jsou přírůstky delší než 60 cm. Koruna višní se doporučuje udržovat pravidelným každoročním prosvětlovacím řezem. U odrůd se sklonem k vyholování větví je nutné zkracování všech dlouhých, odplozených výhonů. Nesnáší příliš hluboký řez a přísné tvarování. 

Slivoně

Slivoně řadíme mezi domácí druhy. Jsou charakteristické bujným růstem a rychlým vývinem, proto se v poslední době prosazují odrůdy se slabě vzrůstnými podnožemi. 

Svěstky jsou vhodné do středních i vyšších poloh tzn. až 550 m n. m. Vyžadují úrodné, teplejší a dostatečně provzdušněné půdy. Nejvhodnější jsou JV a Z expozice. Mají i vyšší požadavky na půdní vlhkost. Jsou i odolnější proti pozdním jarním mrazíkům. Ostatní slivoně (slívy, renklódy, mirabelky) vyžadují spíše středně teplé až teplejší chráněná stanoviště. V období květu jsou citlivější vůči mrazům. Nutný dostatek vláhy v jarním období. Slivoně mají mělký kořenový systém, proto snáší i vysokou hladinu podzemní vody.

Kvetou během IV. a V. Proti šíření šárky je lépe vysazovat tolerantní a rezistentní odrůdy.

Slivoně mají relativně křehké dřevo, tudíž u větvení ostrého úhlu hrozí riziko prasknutí či vylomení. Z tohoto důvodu je v období zralosti nutná opora.

Silnější zmlazení se provádí postupně v průběhu 2 až 3 let s cílem korunu prosvětlit a kosterní větve zakrátit asi o ⅓ , přičemž se zpětně odstraňují nežádoucí vlky a konkurenčně silně rostoucí svislé výhony. Silný zmlazovací řez slivoně nesnáší příliš dobře.

Na základě vnějších (tvar, barva, slupka, stopka) a vnitřních znaků plodů (dužnina, pecka, chuť) rozlišujeme u slivoní 3 hlavní poddruhy tj. švestky pravé, slívy a renklódy.

 Pravé švestky jsou protáhlé, tmavofialové, často ojíněné. Slupka obtížně oddělitelná od dužniny. Samotná dužnina je špatně oddělitelná od pecky, zelenavě až oranžově žlutá, dosti šťavnatá. Měkčí dužninu mají pološvestky.

Slívy mají slabší a často kompaktní růst. Plody jsou zpravidla menší a kulovité. Barva narůžovělá až tmavě modrá. Dužnina je po dozrání se neodlučuje od pecky, sladká i kyselá. 

 Renklódy mají plody vyrovnané, větší velikosti, kulovité až oválné. Barva od zelenavých, bělavých, žlutých odstínů přes růžové či karmínové až po tmavě modré zabarvení. Slupka je snadno loupatelná, ale kyselá, naopak dužnina je sladká, mírně navinulá, středně pevná a šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky.

 Mirabelky mají plody kulovité, velmi malé, sytě žluté. Dužnina je pevnější a dobře odlučitelná od pecky. Mají výbornou aromatickou chuť.  

Meruňky

Meruňky patří mezi středně rychle až rychle rostoucí, ale krátkověké teplomilné dřeviny. Ideální do poloh do 350 m n. m. Jsou lépe mrazuvzdorné něž broskvoně. Citlivé na jarní mrazíky a výkyvy teplot, kdy hrozí prasknutí kmene, proto je můžeme chránit před  sluníčkem př. obalením, natřením bílým nátěrem apod. Náročné na stanovištní podmínky. Vhodné je chráněné, slunné stanoviště situované na jih př. u zdí.

Půdy vyžaduje dobře propustné a živné, hlinité až písčitohlinité, pH neutrální.Těžší půdy snáší lépe meruňky s generativně množenými podnožemi.

Odrůdy meruněk kvetou v III. a IV. Plodem je kulatá oranžová peckovice ‚meruňka‘s jemně chlupatým povrchem. Dozrávají většinou uprostřed léta, ideální je ale sklizeň těsně před dozráním. Vhodné ke konzervování. Meruňky mají také křehké dřevo a menší regenerační schopnost.  Přetížení větví v době zrání lze předejít pravidelným řezem, průběžnou probírkou plodů, nebo přídavnou oporou např. latěmi.

Meruňky řežeme zásadně během vegetace. Nejdůležitější je letní řez, prováděný koncem V. nebo začátkem VI. Udržovací řez souběžně se zmlazením dřeviny provádíme až po sklizni. Další průběžný zmlazovací řez u 2-3letého dřeva se provádí na začátku vegetace při rašení. Hluboký zmlazovací řez dřevině naopak velmi škodí.    

Broskvoně

Broskvoně patří mezi teplomilné ovocné dřeviny, pěstované do nadmořské výšky 350 m n. m. Existují však už i odolné odrůdy, a pokud se jim zajistí slunná, chráněná, výhřevná stanoviště s orientací na J, JV či JZ, lze je pěstovat i do 450 m n. m. Nevhodné do mrazových kotlin. Mají poměrně vysoké nároky na vláhu. Vyžadují lehčí až středně těžké, hlinitopísčité až hlinité půdy, velmi dobře zásobené živinami, především s Ca (pH 6,5-8). Vhodné pravidelné přihnojování. Trpí chlorózou (zasychání a opad listů).

Kvete dle odrůdy  v III. či IV. ještě před olistěním (ohroženy jarními mrazíky). Plodem je peckovice ‚broskev’. Dle odrůdy může být dužnina přirostlá k pecce nebo volná, žluto- (kyselejší) či bělomasá (sladší), nebo různě šťavnatá. Na povrchu slupky jsou jemné chloupky. Určeny k rychlé spotřebě, pro přímou konzumaci či ke konzervování př. kompoty, džemy.

Po výsadbě na jaře je nutný radikální řez tj. na 3 pupeny. V dalších letech se doporučuje řez v době květu a v létě i prosvětlovací řez. Postřik proti kadeřavosti aplikujte před vyrašením květních pupenů.

    

Nektarinky (Prunus persica var. Nucipersica)

Vůči mrazuvzdornosti jsou středně odolné, proto jsou určeny k pěstování  jen do nejteplejších oblastí. Plody nektarinek jsou v porovnání s broskvemi menší, ale v chuti sladší, navíc mají lesklou a hladkou slupku. Pro snazší opylování a údržbu se doporučuje prosvětlovací řez. Mladé stromky lze sestřihávat v III., starší dřeviny lze ošetřit až do VI. 

Drobné ovoce

Pěstování drobného ovoce je nenáročné, úroda vysoká, sklizeň snadná a všestranně využitelná.

Sortiment ovocných keřů prostokořených nabízíme v době před samotným rašením tzn. na jaře (III.-IV) a na podzim (X.-XI.).

 Rybíz ('meruzalka‘)

Na výběr máme červeno-, černo- i běloplodé odrůdy. Vynikají každoročními, vysoce kvalitními výnosy s velkou výtěžností šťávy. Jejich bobule mají jedinečnou sladkokyselou a aromatickou chuť. Stromkové tvary keřů mají úrodu v porovnání s keříkovými tvary nižší, navíc potřebují oporu př. dřevěná tyčka.

Výsadbu je nutné provést před rašením. Ideální vzdálenost mezi červeným a bílým rybízem je 2 m, mezi černým rybízem a keřem angreštu 1,5 m. Mezi stromkovými tvary postačí rozestup 1,3 m. I stromkové tvary keřů se vysazují hlouběji, než jak byly zapěstovány ve školce např. kořenový krček u černého rybízu pod povrch půdy.

Životnost se prodlužuje pravidelným řezem, proto se odstraňuje nejstarší zdřevnatělé, nemocné a přebytečné výhony. Převislé části větví zakracujeme dle odrůdy až k jednoletým výhonům.

Většina odrůd je dnes rezistentní vůči houbovým chorobám př. odrůda Öjebyn je odolná proti napadení padlí angreštovému.

Rybíz červený - plody se utváří na 2 až 3letých výhonech a vyzrávají dle odrůdy od začátku června do konce srpna až září. Ideální polohy od 400 do 800 m n. m. 

Rybíz bílý - jsou pozdnější, sklízejí se od poloviny července. 

Rybíz černý - plody vznikají na 1letých výhonech. Dle odrůdy zrají od 10. července až do poloviny srpna. Výnosy lze zvýšit výsadbou dvou různých odrůd, ale vzájemně se opylujících. Plody výrazné chuti, vhodné pro přímý konzum či k dalšímu konzervárenskému zpracování př, džemy, marmelády, ovocné šťávy a sirupy. Mají vysoký obsah vitamínu C.

Polohy jen do 500 m n. m. Vyžadují pH mírně kyselé, dostatek vláhy a plné oslunění. Dobře snáší i vápenité půdy, nesvědčí mu návětrné strany.   

 Angrešt

Nadměrné působení přímého slunečního světla může způsobit tzv. úžeh plodů, proto upřednostňují spíše mírné zastínění. Vyžadují dostatek vláhy (mělce koření) a živné, dobře propustné půdy, pH neutrální až slabě kyselé.

Jsou samosprašné. Keře plodí již 1. rokem po výsadbě. Plody jsou v době zralosti (dle odrůdy v průběhu července) měkké na dotek.

Angrešt je celkově nenáročný. Vzhledem k tomu, že nejvíce plodí na 1-2letých výhonech je nutné provádět pravidelný řez. Stromkové tvary keře první rok po výsadbě výhony zkracujeme na jaře na 2-3 očka. Ve druhém roce vybereme 4-5 nejsilnějších výhonů pro základ koruny, a ty zakrátíme o ¼ až ⅓ délky. V dalších letech předjarním řezem zkrátíme hlavní výhony o ⅓ až ½ délky (i dle délky přírůstků) i postranní obrost na 2-4 očka. Po 4 až 6 letech obměňujeme hlavní výhony za mladé a staré přestárlé zkracujeme co nejhlouběji. 

Keřové tvary sázíme hlouběji cca o 5 cm než jak byly zapěstovány ve školce. V předjaří výhony silně zkrátíme na 2-4 očka. V dalších letech vybíráme 4-6 nejsilnějších vzpřímených výhonů a odstraňujeme přestárlé a slabé výhony (ponecháme max. 5leté výhony).   

Maliník

Díky dlouhodobému šlechtění planého druhu maliníku (Rubus idaeus) můžeme pěstovat maliny bílé, žluté, růžové, červené i červenofialové barvy, různých velikostí i rozličných chutí.

Lze pěstovat do nadmořské výšky 500 až 650 m. Daří se jim na slunném stanovišti. Vhodné jsou středně těžké, hlinité až písčitohlinité, vlhčí, humózní propustné půdy s pH okolo 5,6 až 6,5. Na podzim provádíme řez, a to úměrně dle síly jednotlivých výhonů (slabší více, silnější méně) na 20 až 40cm. Řez opakujeme i v předjaří, kdy odstraníme slabé výhony a ponecháme jen 2 až 3 nejsilnější, zakrátíme asi o 1/5 délky.

Ostružiník

Z původního druhu ostružiník křovitý (Rubus fruticosus) jsou vyšlechtěny odrůdy, které jsou méně odnožující, beztrnné či velkoplodé. Způsob pěstování závisí na míře odnožování a růstu šlahounů, proto je některým odrůdám doporučena konstrukce na oporu př. plot, mříž. Ostružiník potřebuje teplá a slunná stanoviště, chráněná před větry. Půdy vyžaduje středně těžké, hlinité, propustné a dostatečně vlhké, pH slabě kyselé až neutrální.

Řez ostružiníku po výsadbě provádíme až v předjaří. Výhony redukujeme na 3 až 4 nejsilnější, které zakrátíme o ¼ až ⅓. Celý obrost je možné zmladit jarním řezem na 3 až 5 oček.  

Kanadské borůvky

Kulturně pěstovaná borůvka chocholičnatá (Vaccinium corymbosum) je většinou známá pod názvem ‚kanadská borůvka‘. Jedná se o listnatý opadavý keř s bylinnými jednoletými výhony. Výška do 1,5 až 2 m. Raší začátkem dubna. Kvete na přelomu dubna a května. Plodí na dvouletém a starším dřevě. Plody dozrávají dle odrůdy od července do září. Slupka bobulí je hladká, sytě až tmavě modrá, silně ojíněná. Dužnina je bílá bez barvících látek.

Upřednostňují těžce propustný písčitý substrát s pH 3,5 až 4,5, slunce i polostín. Přihnojení speciálními hnojivy na borůvky. 

Odrůdy od Vaccinium corymbosum (doba zrání):

Pioneer, Coville (pol. VII.)

Concord, Jersey, Zuckertraube (konec VII.)

Berkeley, Burlington, Record (VIII.)

Bluecrop (IX.)

Ostatní

Ořešák královský (Juglans regia)

Široce kuželovitý strom. Odrůda Seifersdorfský je téměř samosprašná. Kvete v květnu a červnu. Plodem je kulovitá peckovice, která obsahuje jedlý a velmi chutný ořech. Samotné jádro je velké, snadno luštitelné, vyplňuje celou skořápku. Zraje v 2. pol. září. Do plodnosti roubovanci nastupují 3.- 4. rokem, semenáče až 15. rokem.

Upřednostňuje vlhké, hlinité půdy s dostatkem humusu a Ca. Často namrzá, má ale vysokou regenerační schopnost.

Listy ořešáku vylučují látky zabraňující klíčení semen a zpomalování růstu, proto se nedoporučuje volit podsadbu.

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia var.moravica)

Nenáročný na pěstování, vhodný i do horských poloh (až do 1500 m n.m.), i když na vlhčích stanovištích trpí strupovitostí. Ideální pro slunná stanoviště a hluboké propustné půdy. Plně mrazuvzdorný.

Plodem jsou malvičky. Na rozdíl od planých jeřabin nejsou nahořklé. Mají lehce sladkokyselou chuť. Konzumují se od září do října buď čerstvé, či sušené, vhodné i ke zpracování do šťáv, likérů, zavařenin i čajů.

Arónie černoplodá (Aronia melanocarpa)

Arónie je známa i pod názvem ‚temnoplodec‘ či ‚černý jeřáb‘. Pěstuje se buď jako keř (do 2 m), nebo je naroubovaná na jeřáb ptačí. Samosprašná. Kvete v dubnu i květnu. Plodem jsou malé černé jedlé malvice uspořádané v chocholcích, bohaté na vitamín C a rutin. Zrají v první polovině září. Má výrazné hnědočervené podzimní zbarvení. Netrpí chorobami ani škůdci. Řez provádíme jen výchovný tj. odstranění vlků  a prosvětlení porostu. 

Určena na chráněná stanoviště s teplými, hlubokými, propustnými, středně těžkými a živnými půdami. Nesnáší mrazové kotliny. Ideální polohy do 250 m n. m. 

Partneři:

Svaz školkařů ČR
www.svaz-skolkaru.cz
Zahradnický vyhledávač
www.hortiflora.cz
Navštivte nás
KONIFERY s.r.o. - idatabaze.czOkrasné dřeviny - idatabaze.cz

Obchodní podmínky | Webdesign    

Copyright 2014. Konifery.cz - Okrasná školka